Podhorské a horské oblasti Beskyd nepatřily v minulosti ke starým sídelním územím z důvodu nekvalitní půdy i v nížinné části, které byly předpokladem hustšího osídlení. Kolem roku 1256 došlo k přesnějšímu vymezení hranice mezi přemyslovskými
a piastovskými oblastmi a hraniční řekou mezi Moravou a Slezskem se stala řeka Ostravice. Na území Slezských a části Moravskoslezských Beskyd včetně severních a severovýchodních nížinných částí bylo knížecím rodem hornoslezských Piastovců založeno na konci 13. století Těšínské knížectví o rozloze přes 2 tisíce km². Slezsko včetně Těšínska tvořilo jednu z historických zemí Koruny české a těšínská vrchnost se stala leníkem českého krále. Na počátku 14. století se stalo po založení města Frýdku frýdecké nižší stavovské panství součástí Těšínského knížectví.

Z hlediska církevní hierarchie náležela farní síť hornoslezského Těšínska pod biskupství ve Vratislavi (polsky Wrocƚaw, německy Breslau) v dnešním Polsku. Tento stav trval od založení vratislavské diecéze v roce 1000 až do roku 1996, kdy byla ustanovena ostravsko-opavská diecéze.

Nákladný život těšínských knížat ale vedl k jejich zadlužení a nutnosti prodat části knížecích statků po roce 1571. Císař povolil prodat frýdecké panství s tím, že toto panství bude podléhat přímo habsburskému císaři. Po prodeji ale panství často měnilo majitele. V roce 1636 koupil nižší stavovské panství Frýdek rod Oppersdorfů ze slezského Horního Hlohova (město Gƚogówek v jižním Polsku na řece Osoblaze 10 km od českých hranic) a Ratiboře. S Oppersdorfy přišla do Pobeskydí nová energie hospodaření s propracovanou metodou správy feudálního panství. Noví majitelé založili svou vizi o rozkvětu frýdeckého panství na zhodnocení bohatství ukrytého v rozsáhlých lesních komplexech a zapojení vodní energie dravých bystřin ke zpracování dřeva. Zároveň byly využity místní naleziště železné rudy, vápence a možnosti užití velkého počtu nemajetného poddaného obyvatelstva.

V těžké době třicetileté války, kdy došlo k velkému úbytku obyvatelstva, nechal majitel panství sepsat opakovaně urbáře (soupis majetku a povinností poddaných vůči vrchnosti). Po smrti Jiřího III. hraběte z Oppersdorfu v roce 1651 byl dědicem frýdeckého panství jmenován jeho syn Matyáš Rudolf. Bylo mu tehdy sedm let, a tak se pánem na Frýdku prakticky stal jeho poručník hrabě Jan Bernard Pražma, nejvyšší zemský sudí knížectví opolského
a ratibořického. Poručníkem byl až do roku 1666, kdy místo zemřelého dědice se dominia ujal bratr Matyáše František Eusebius hrabě z Oppersdorfu. Po smrti Františka Eusebia v roce 1691 bylo frýdecké panství ve zcela jiném postavení. Vznikla řada nových vsí a osad. Valašská a pasekářská kolonizace hor a výnosy z valašského salašnictví výrazně přispívala do rozpočtu majitele panství. Na území Frýdecka byla vybudována poddanými na příkaz vrchnosti řada kanálů využívající spád vody k pohonu vrchnostenských provozů - pil a mlýnů.

Oppersdorfové vytvářeli silný tlak na rekatolizaci svého panství a sakralizaci krajiny. K upevnění katolické víry majitelé nechali postavit kostely v Bruzovicích, Dobré, na Prašivé, na Borové i v sídle vrchnosti poblíž frýdeckého zámku (kostel sv. Jošta).

Jan Bernard Pražma na Bílovci, Rybníku, Odrách a Kyjovicích žil v blízkosti hrabat z Oppersdorfů. Jeho organizační schopnosti a výborné hospodářské výsledky při správě panství vedly k úzkým osobním a rodinným vztahům mezi oběma rody. Dcera Františka Eusebia (1623-1691) Ludovika Marie z Oppersdorfu (1656-1737) se provdala za Karla Štěpána Pražmu hraběte na Velké Polomi (1654-1693), blízkého příbuzného Jana Bernarda Pražmy. Po prodeji Velké Polomi žili manželé v Horním Hlohově, kde se jim narodil v roce 1677 syn František Vilém Pražma pozdější hrabě na Frýdku.

Po smrtí Františka Eusebia z Oppersdorfu přešla správa frýdeckého panství na ženskou část rodu po dobu 17 let. O panství se nejdříve začala starat Anna Zuzana Terezie z Oppersdorfu, vdova po Františku Eusebiovi, a po jejím skonu v roce 1697 jejich dcera Ludovika Marie Pražmová a to až do roku 1708.

Pražmové nebo též páni z Bílkova či Pražmové z Bílkova (německy Praschma von Bilkau) je jméno moravského a slezského velmi rozvětveného šlechtického rodu z rozrodu Ranožírovců. Hlavním sídlem rodu byl od poloviny 13. století Bílkov (dnes část jihočeského města Dačice).  Beneš z Bílkova, vladyka na Chudobíně začal užívat od roku 1417 příjmení Pražma, které postupně přijali i další šlechtici tohoto rodu. Slovo „Pražma“ pochází buď z pojmenování chutných mořských ryb nebo podle praženého mladého zrní (nejčastěji ječmene), které se připravovalo z ještě nedozrálého obilí v době nedostatku jiného jídla.

Na frýdeckém panství pokračoval v rodové linii František Ludvík Vilém hrabě Pražma z Bílkova (1677-1731). František Vilém se narodil roku 1677 v Horním Hlohově a v roce 1708 mu jeho matka Ludovika Marie Pražmová postoupila frýdecké panství. Tou dobou byl již radou královského Vrchního úřadu ve Vratislavi. Roku 1712 se stal královským guvernérem Volovského knížectví, ale často se zdržoval ve Frýdku. Dolnoslezské město Volov (polsky Woƚów) se nachází 38 km severozápadně od Vratislavi. Byl 3 krát ženatý. Z prvního manželství s Marií Magdalenou hraběnkou Giannini (+1719) se narodila dcera. S druhou manželkou Annou Izabelou von Sinnich (+1721) měl rovněž jednu dceru. Třetí manželku Karolinu Františku Terezii hraběnku z Almesloe (1706 -1770) si vzal v roce 1724 a měl s ní šest dětí. S městem Frýdek jsou nejvíce spojení jejich synové Jan Nepomuk a Justus Vilém.

Podle dochovaných záznamů v letech 1711-1712 vedl František Vilém Pražma vleklý spor s arciknězem a frýdeckým farářem Václavem Tadeášem Faldynou o zázračnou sochu Panny Marie Frýdecké z dřevěné kaple ve Frýdku na Vápenkách. Pražma chtěl duchovní péči o toto poutní místo svěřit opavským minoritům a vybudovat zde klášter. Farář Faldyna společně s vratislavským biskupem hájili práva frýdecké farnosti. Zámecký pán nechal arcikněze fyzicky napadnout a mariánskou sochu tajně přenést do zámecké kaple. Zpráva o Pražmově opovážlivosti popudila frýdecké farníky natolik, že několik týdnů obléhali zámek, aby zabránili v odvezení sošky. Kauzu ukončil v březnu 1712 až císař Karel VI. ve prospěch frýdecké farnosti. Význam poutního místa frýdeckých Vápenek se zázračnou soškou byl dokumentován např. v roce 1753, kdy mezi 13. květnem a 8. zářím navštívilo Frýdek celkem 19 625 evidovaných poutníků v 56 procesích nejen z okolí a jiných částí Slezska (včetně pruské části), ale i z Moravy, Haliče a Horních Uher.

V mnoha pověstech, příbězích a legendách vystupuje František Vilém Pražma jako protivník populárního lidového hrdiny, beskydského zbojníka Ondráše z Janovic.

Hrabě František Vilém pokračoval v barokní přestavbě frýdeckého zámku a v roce 1719 byla dokončena výstavba zámecké kaple sv. Barbory.

Hrabě Pražma v té době rovněž inicioval výstavbu kaple na nejvyšším vrcholu místních hor, aby demonstroval příslušnost frýdeckého dominia ke katolickému vyznání. Kaple na Lysé hoře nahradila starší dřevěný kříž, což je uvedeno v protokolu arcikněžské vizitace farnosti Dobrá v roce 1732.

S Františkem Vilémem je spjato rovněž zhotovení plastiky sv. Jana Nepomuckého s rodovým erbem v roce 1727. Její umístění na frýdeckém náměstí bylo spjato s narozením Pražmova prvorozeného syna v roce 1726. Tehdy nesmírně populární a krátce poté kanonizovaný Jan Nepomucký (1729) se stal osobním patronem nového dědice frýdeckého panství. U sochy se konávaly ještě mnoho desetiletí večer v den světcova svátku (16. května) pobožnosti s planoucími svícemi za účasti faráře. Tyto litanie se nazývají svatojanské večerní slavnosti. Ještě v roce 1837 založil fundaci držitel panství Falkenberk v Pruském Slezsku hrabě Fridrich Ludvík Pražma (1786-1860) za účelem opravy této sochy postavené jeho pradědečkem. Svatý Jan Nepomucký se stal v zemích Koruny české tak uctívaný, že dnes najdeme nejen v Čechách, na Moravě, ale i ve Slezsku stovky soch sv. Jana Nepomuckého.

Hrabě František Vilém Pražma zemřel 9. května 1731 (54 let) ve Volově a byl podle svého přání pohřben ve volovském kostele karmelitánů.

Držbu frýdeckého panství převzala v letech 1731 až 1746 vdova Karolina Františka Terezie hraběnka Pražmová. Do zletilosti syna Jana Nepomuckého ji byl nápomocen baron Karel František Skrbenský z Hřiště, držitel sousedního šenovského dominia. Karolina Františka byla věrnou a štědrou dcerou katolické církve a od vratislavského biskupa získala patronátní právo k farám frýdeckého panství. Karolina Františka se zasadila o zahájení výstavby poutního chrámu Navštívení Panny Marie na Vápenkách v roce 1740 a výstavbu v těžkém období slezských válek finančně podporovala.

Nejstarší syn Františka Viléma Pražmy a jeho třetí manželky Karoliny Františky Terezie se narodil 6. dubna 1726 ve Frýdku. Následník František Vilém Jan Nepomuk Ferdinand hrabě Pražma z Bílkova se stal dědičně majitelem frýdeckého panství, ale jeho otec zemřel v jeho
pěti letech, takže se o panství do 20 let Jana Nepomuka starala jeho matka. Na rozdíl od svého otce vázaného úředními a politickými povinnostmi ve Volovu, zvolil si Jan Nepomuk za své trvalé sídlo frýdecký zámek a věnoval svou pozornost úpravám zámku, frýdeckého panství a též dostavbě chrámu ve Frýdku, jehož stavba byla dokončena v roce 1752
a slavnostně byl mariánský poutní chrám posvěcen roku 1759. V roce 1748 na Svatém Kopečku u Olomouce pojal za manželku Annu Marii ze Žerotína (1723-1786) a zaměřil se rovněž na správu Falkenberského panství (majetek Žerotínů). Manželka Anna Marie mu porodila celkem čtrnáct dětí (7 dětí zemřelo krátce po narození).

Za císařského komořího a tajného rady Jana Nepomuka Pražmy se stal Frýdek významným společenským a kulturním centrem, o čemž svědčí mimo jiné i existence zámecké kapely.

Růst populace v horských oblastech Beskyd, nespokojenost poddaných zvláště z Morávky se vzdáleným sídlem farnosti v Dobré a stížnosti farníků na nedostatečnou duchovní správu vedla hraběte Jana Nepomuka ke zřízení lokálního kaplanství na Morávce. Držitel frýdeckého panství Jan Nepomuk Pražma poskytl v roce 1762 zdarma pozemek a potřebný materiál ke stavbě dřevěného kostela na Morávce a obydlí lokálního kaplana, který zůstal podřízen faráři v Dobré. O rok později zde byla dostavěna a zřízena i škola a založen hřbitov kolem kostela pro Morávku a od 1777 i pro novou ves Pražmo. Farníci z Morávky nechtěli přijít
o kostel po založením vesnice Pražmo a žádali vrchnost, aby pozemky pod kostelem nadále patřily Morávce a byly takto zaknihovány. Hrabě jim vyhověl, a teprve v roce 1974 byly pozemky převedeny obci Pražmo. Přesto se farnost založená roku 1785 jmenuje i nadále Morávka. Roku 1792 zde byla vystavěna zcela nová, již zděná fara a škola (stará škola), které stojí dodnes.

Jan Nepomuk Pražma pokračoval v nelehkém období slezských válek a po nich v ekonomických aktivitách předchozích majitelů z rodu Oppersdorfů. Podporoval rozvoj salašnictví, lesního a polního hospodářství a pokračoval s výrobou v železářské huti v Raškovicích. Huť a hamr ukončily provoz v roce 1773 a poté byly provozy přebudovány na manufakturní výrobu papíru.

V druhé polovině 18. století začala růst cena dřeva především velkou spotřebou pro místní železářské hutě a vrchnost začala omezovat horské louky a potlačovat pastevecký způsob života. Docházelo k opětovnému zalesňování vymýcených ploch, což vedlo k odporu místního obyvatelstva.

Od roku 1775 se začala budovat císařská silnice pro potřeby armády, pro obchod a poštovní spojení z Vídně, Olomouce přes Frýdek, Dobrou, Těšín, Bílsko do Lvova. Na úsek stavby cesty z Dobré do Tošanovic byli nasazení poddaní z deseti okolních obcí včetně Raškovic
a Morávky.

Hrabě Jan Nepomuk založil v roce 1777 na frýdeckém panství novou ves, kterou pojmenoval svým jménem pro zachování věčné slávy hraběcího rodu Pražmů. Ves Praschmo, později Pražma (dnes Pražmo) vznikla spojením částí území sousední vesnice Raškovice (z hraběcí obory jelení zvěře s letním zámečkem na kopci Zlaň) a části vesnice Morávka. Zvláštností bylo, že osmapadesáti osadníkům Pražma přidělil společnou pastvinu Zlaň, aby měli kde pást dobytek.

Panovnice Marie Terezie vydala roku 1771 robotní patent s omezením robotních povinností na tři dny v týdnu. Od roku 1774 byla v habsburské monarchii zavedena povinná školní docházka pro děti ve věku 6-12 let při farách ve dvoutřídních vesnických školách. Kromě náboženství se vyučovalo čtení, psaní a počítání (triviální školství). Na tyto reformy navázal její syn císař Josef II. dalšími radikálními změnami. Novým podkladem pro vyměřování daní, který platil bez rozdílu na půdu poddanskou i vrchnostenskou, se stal josefínský katastr postupně zaváděný od roku 1785. Patent o zrušení nevolnictví a Toleranční patent z roku 1781 snížily závislost poddaných na vrchnosti, což umožňovalo zvláště bezzemkům volný odchod z panství a povoloval náboženskou svobodu s jistými výhodami některým nekatolickým vyznáním, a to luterskému, helvetskému a pravoslavnému. Zefektivněním dosavadního nedostatečného a zastaralého modelu farní organizace katolické církve se zabývala josefínská církevní reforma. V dosavadních velkých a rozsáhlých beskydských farnostech došlo nejdříve ke zřizování lokálních kaplanství
( Morávka, Borová, Hnojník). Tento stále neefektivní model nejnižší církevní správy se dále ve farnosti Dobrá změnil v roce 1785 ustanovením nových samostatných farností Borová, Morávka a Skalice.

Smrt manželky Anny Marie v roce 1786 a přemíra změn měla na šedesátiletého hraběte Jana Nepomuka Pražmu negativní vliv, a tak se rozhodl prodat v roce 1797 pod nátlakem císařského dvora frýdecké panství Habsburkům. Tím skončila historie osídlení hraběcího rodu Pražmů ve Frýdku. Panství koupila arcivévodkyně Marie Kristina Rakouská (1742-1798), čtvrtá dcera Marie Terezie s manželem Albrechtem Kazimírem vévodou sasko-těšínským a připojili toto nižší stavovské panství zpět k těšínskému knížectví. Zajímavostí je, že nejoblíbenější dcera Marie Terezie, která se mohla jako jediná z potomků vdát z lásky (narodila se ve stejný den roku jako císařovna), si majetku moc neužila, jelikož po nabytí panství do roka zemřela.

Jan Nepomuk Pražma se po prodeji frýdeckého panství odstěhoval do Vídně, kde uzavřel v roce 1798 druhé manželství s Josefou hraběnkou Esterházy z Galanty.

Zemřel 28. ledna 1804 (v 84 letech) ve Vídni a byl pohřben v Mariánském poutním chrámu ve Frýdku v rodinné hrobce pod kaplí sv. Kříže se svou matkou a první manželkou.

O rok mladší bratr Jana Nepomuka Pražmy se jmenoval Justus Vilém Pražma. Narodil se 17. května 1727 v dolnoslezském Volově a byl rodinou směřován na církevní dráhu. Teologická studia absolvoval v Olomouci a v Římě a absolvoval i studium filosofie. Od roku 1750 působil na biskupství ve Vratislavi. Po třech slezských válkách v letech 1740 až 1763 mezi Pruskem vedených králem Fridrichem II. a Rakouskem v čele s císařovnou Marii Terezii ztratili Habsburkové definitivně téměř celé Dolní Slezsko. Část Horního Slezska, tj. Opavsko bez Hlučínska a Těšínsko zůstalo rakouské monarchii. Pruské zabrání valné části Slezska zásadně poznamenal již tak komplikovaný církevně správní stav tohoto území. Pruský zábor Slezska
a odtržení rakouské části diecéze měly vliv na další působení Justuse Viléma. Stal se postupně kanovníkem ve Staré Boleslavi, v Budišově nad Budišovkou a od roku 1770 byl jmenován arciknězem a farářem ve Frýdku, kde se po smrti matky zasadil o dostavbu obou barokních věží poutního mariánského chrámu (v roce 1999 byl poutní chrám Navštívení Panny Marie prohlášen papežem Janem Pavlem II. za basiliku minor. Poutní chrám ve Frýdku je jedinou bazilikou v ostravsko-opavské diecézi). Když vratislavský biskup zřídil v roce 1771 pro odtrženou část diecéze Generální vikariát, Justus Vilém se stal prvním generálním vikářem a sídlil u bratra na frýdeckém zámku. Justus Vilém Pražma zemřel 25. dubna 1795 v biskupské rezidenci zámku Janský vrch u Javorníku a tam je i pochován.

Dne 23. září 1757 se Janu Nepomuku Pražmovi a Anně Marii ze Žerotína narodil ve Frýdku
osmý potomek Jan Nepomuk II. Karel Josef Vincenc František Valentin Michal hrabě Pražma. Karel vystudoval práva v Berlíně a ve Vídni a zajímal se o hudbu, výtvarné umění
a literaturu. V roce 1779 se na základě vůle bratra své matky ujal správy pruského panství Falkenberk-Tuƚowice, kde v roce 1787 zahájil rekonstrukci zámku ve Falkenberku v opolském vojvodství. Falkenberk byl v roce 1946 přejmenován na Nemodlín (polsky Niemodlin). V roce 1779 uzavřel manželství s Annou Marií Karolinou ze Žerotína-Lilgenau (1761-1793) a měl s ní šest potomků. V areálu zámecké obory nedaleko vsi Lipno založil krajinářský park, do kterého dovezl vzácné druhy rostlin (např. jalovec virginský atd.), které tam rostou dodnes. Park je v současnosti nejstarší botanickou zahradou v Polsku. Jan Karel hrabě Pražma zemřel
15. března 1822 (65 let) v Nemodlíně a je pohřben v zámecké kapli  tamtéž.

Šlechtický rod Pražmů z Bílkova se nesmazatelně zapsal do historie nejen Frýdku, ale celého našeho kraje včetně Raškovic.

Raška 1/2023    Jan Muroň

Vlastivědná společnost při Památníku Raškovice

 

 

---

Předchozí článek: Výměna neekologických kotlů – Kotle II

Následující článek: Novorozenec